Hlubinná regresní terapie

Hlubinná regresní terapie je účinná alternativní metoda, pomocí které lze řešit řadu obtíží, jejichž skutečné příčiny se nacházejí v minulosti - v osobní historii klienta. Cílem terapie je tyto příčiny nalézt a vynést na světlo, do vědomí klienta a zde je zpracovat. Děje se tak prostřednictvím řízeného procesu rozvzpomínání, který probíhá pod vedením terapeuta. Tato terapie pracuje ve třech až čtyřech rovinách, které postupně s klientem procházíme, díky čemuž se regresní terapie stává komplexní metodou. Samotný terapeutický proces je tak možno považovat za dokončený zpravidla ve chvíli, kdy s klintem projdeme a zpracujeme všechny dané roviny.


Principy regresní terapie

Regresní terapie vychází z předpokladu, že lidská paměť obsahuje všechny záznamy, které jsou v ní chronologicky uspořádané. Ve vědomém dosahu člověka se ale nachází jen malá část z těchto uložených obsahů, to nás, naši psychiku, chrání před přehlcením. Zbylé obsahy naší psychiky jsou proto tedy přesunuty do oblasti podvědomí. Do vědomé roviny je možné tyto obsahy zpětně vyvolat prostřednictvím určitých klíčů, tzv. asociací. Díky tomu si například můžeme vzpomenout na dávno „zapomenutého“ kamaráda z dětství, kterého nám připomene (asociuje) třeba určitá písnička znějící z rádia, kterou jsme spolu poslouchali při hrách na hřišti, a nyní jsme po letech tu samou písničku zaslechli náhodně znovu. Tato milá vzpomínka v nás vyvolá příjemné nostalgické pocity. Naše podvědomí ale neobsahuje jen tyto příjemné vzpomínky.

 

Hluboké podvědomí může obsahovat i vzpomínky traumatické, ohrožující, nepřijatelné. Vzpomínky, které jsme potlačili až do té míry a tak hluboko, že je možné nabýt dojmu, že se nás vůbec netýkají, že nejsou naše. Bohužel, jak se říká, cokoli, co potlačujeme, nás tlačí. A tak i tyto naše vzpomínky mohou dlouho netušené spát, až jednou přijde podnět, který je probudí v plné síle. Protože je ale příčina tak hluboko, námi odmítnutá a námi samotnými od nás oddělená, nebudeme schopni si ji sami uvědomit a toto setkání se s vyvolávajícím podnětem se projeví například zdánlivě nesouvisejícím somatickým projevem, nevysvětlitelnou úzkostí, strachem, panikou, dušností, pocitem závrati, pocitem na omdlení atd. Problémem, který znemožňuje naše uvědomění si spojitosti mezi příčinou a vyvolávajícím podnětem, je mimo jiné také fakt zúženého vědomí. V traumatizujících situacích se totiž vědomí člověka zužuje a my soustřeďujeme veškerou svou pozornost na zachování sama sebe, na přežití. Během terapie tedy dochází též k postupnému rozšiřování vědomí až do té úrovně, která plně umožní klientovi situaci pochopit a vědomě tak dál zpracovávat.

 

Co regresní terapie řeší

Regresní terapie je tak schopna řešit jak psychosomatické obtíže, tak i ty somatické (většinou se zde jedná o „převlečené“ psychosomatické obtíže). Dokáže pracovat ale i s obtížemi spíše psychického a psychologického rázu, též je možné skrze ní řešit například obtíže v oblasti mezilidských vztahů. Mezi nejčastěji řešené problémy patří například různá traumata, se kterými se nedaří vyrovnat – ztráta či odchod partnera, rozvod, potrat, fyzické a sexuální zneužívání aj., bolesti a obtíže bez zjevné fyzické příčiny – migrény, astma, ekzémy, poruchy přijmu potravy, problémy s otěhotněním, poruchy spánku, úzkosti, smutky, stres, posttraumatická stresová porucha, fobické úzkostné poruchy, různé druhy strachů, únavový syndrom, alergie, poruchy nálad, psychospirituální krize, vztahové problémy – neschopnost navázat či udržet vztah, vyrovnat se s odchodem partnera, opakování nefunkčních vzorců ve vztahu či v rodinném systému aj. Též je účinná při řešení vztahu člověka sama k sobě a to v otázkách sebedůvěry, sebehodnoty, sebeúcty, vnitřní rovnováhy, harmonie či hledání životního cíle a smyslu.

 

Jak terapie probíhá

Během prvního sezení klienta seznamuji s plánem terapie, s její náplní, s tím, jakým způsobem budeme spolupracovat. Je třeba se na sebe také vzájemně naladit, vytvořit příjemné klima a vybudovat důvěru. Každý terapeutický proces je individuální, stejně jako osobnost každého klienta. První sezení je tedy o postupném otevírání se klienta, to je vstupní branou k dalšímu rozkrývání jeho obtíží. Nelze očekávat, že během prvního sezení se automaticky klient otevře do té míry, že bude schopen okamžitě přejít k dané traumatické či problém způsobující situaci. Je potřeba, aby vše probíhalo v přirozeném tempu a intenzitě, která je pro klienta optimální. Proto nemá smysl se na sebe zlobit za to, že otevírání a rozkrývání například neprobíhá tak rychle, jak bychom si představovali. Musíme si uvědomit, že náš problém v nás zrál mnoho let a tak i na jeho vynesení do vědomí a zpracování je třeba určitého času. Samotné sezení probíhá tím způsobem, že si s klientem nejprve popovídáme o jeho obtížích, se kterými za mnou přišel, dále stanovíme konkrétní téma terapie – například pocit nenaplnění a prázdnoty v životě. Pokud je toto stanoveno, požádám klienta, aby se pohodlně usadil, zavřel oči a jednoduchou relaxační technikou jej uvedu do uvolněného relaxovaného stavu, tzv. alfa hladiny, v té pak zůstává po celé sezení. Následně jej požádám, aby v paměti vyhledal nejbližší situaci či zážitek, kdy například pociťoval prázdnotu a nenaplněnost ve svém životě. Poté, co ji najde, touto situací projdeme, odvine se klientovi před očima jako film. Tuto situaci spolu projdeme několikrát, v průběhu jednotlivých průchodů si klient běžně vybavuje stále více a více podrobností – to je dané postupně se rozšiřujícím vědomím, také se začnou objevovat emoce (strach, hněv,...) případně se mohou objevit somatické projevy – zimnice, třes, pocit tlaku v různých částech těla aj. spojené s daným prožitkem – ty mohou být subjektivně nepříjemně (ne však ohrožujícím způsobem) vnímány, v průběhu průchodů ale rychle mizí. Stejně tak vynořené emoce dosáhnou určité hladiny a pak zase začnou postupně ztrácet na intenzitě a mizet. To je velmi důležité, ve chvíli, kdy pro nás situace ztrácí svůj emocionální náboj, nás totiž přestává zajímat a tím i ovlivňovat. V této chvíli považuji tuto událost za pročištěnou a uzavřenou a hledáme s klientem další takovou, postupujeme po linii času směrem dozadu. Je třeba mít na paměti, že díky rozšířenému vědomí jsme schopni si rozvzpomenout i na dávno zapadlé vzpomínky, tedy není třeba se obávat, že bychom si nevzpomněli na nic. Tímto způsobem dojdeme až ke klíčové situaci, která je skutečnou příčinou aktuálních obtíží klienta. Tuto situaci opět několikrát projdeme a pročistíme – odbouráme negativní emoce, klient dochází k pochopení, vhledu do situace a za takových podmínek pro něj opět situace přestává být ohrožující a rozpadá se původní asociace mezi vyvolávajícím podnětem a příčinou.

 

Celou terapií klienta jemně doprovázím, vedu jej postupně k jádru, ale nezasahuji a netlačím jej tam, kam ještě není připraven jít. Již po prvním ukončeném sezení klienti často pociťují úlevu, větší vnitřní vyrovnanost a větší chuť do života. Vedlejším účinkem je pak větší únava, která přichází do pár hodin po sezení, i duševní práce je někdy náročná a tak doporučuji následující den lehčí režim a pokud možno odpočinek. Pokud vše proběhlo v pořádku, domlouváme se s klientem na dalším sezení, doporučuji mít alespoň týdenní odstup, protože po terapii vše ještě nějaký čas doznívá. Je také dobré se připravit na to, že sezení jsou nastavena individuálním potřebám klienta a proto, aby byla zajištěna efektivita práce, je třeba také času. Jedno sezení tedy standardně trvá 120 minut.