Můj příběh

Osobní příběh...aneb proč si vybrat právě mě...

Možná pro individuální přístup, pro profesionalitu, lidskost...ale to píše každý.

Možná ale spíše proto, že i ve svých letech jsem už zažila vzlety i pády. Vím, jak chutná bezstarostný život, pracovní úspěch i dostatek peněz...ale také vím mnoho o tom, jaké to je spadnout na tvrdou zem, jaké to je někomu naletět, přijít o práci...i o velké peníze. Vím, co je nevidět světlo na konci pověstného tunelu a znám i pocity bezmoci. Vím, co je bát se toho, co nový den zase přinese a vím, jaké to je, když se člověk chytá každého stébla, aby se neutopil. Poznala jsem, co je zrada nejbližšího. Vím, jaké to je, když vás emočně nezralý partner vymění za iluzorní příslib úžasné kariéry. Vím také, jaké to je ztratit nemálo let v toxických vztazích. Dnes už vím, že druhého není možné změnit a už vůbec ne někoho, kdo trpí poruchami osobnosti. I takovými vztahy jsem si prošla. Z dnešního pohledu to ale vnímám jako cenné zkušenosti, protože tříbily můj cit k osobní zodpovědnosti, zostřily mé rozlišovací schopnosti a umožnily vhled do sebe samé. Pochopila jsem, kde jsou mé hranice a co se již zásadně dotýká mé lidské důstojnosti. Prošla jsem si vztahem s patologickým lhářem, stejně tak jako vztahem s narcistickým "mužem", a také s mužem s hraniční poruchou osobnosti. Všechny tyto vztahy byly velkým očistcem, ale ve výsledku také velkou školou sebehodnoty a sebeuvědomění. Získala jsem zkušenosti a přišla o iluze.

Stejně tak vím, jaké to je přijít o blízkou a milovanou bytost, i jak je těžké přijmout fakt, že už ji nikdy neobejmete a že jste možná dotyčnému ani nestihli říct mnoho z toho, co jste měli na srdci a poděkovat za společný čas, který vám byl dán, i za to vše, co pro vás tento člověk často naprosto nezištně udělal. Vím, jaké to je, když zůstanete na své problémy sami, i jaké to je, když druzí přijdou na pomoc.