Autenticita a schopnost tvořit realitu

Mnoho lidí čte úžasné motivační knihy, mnoho lidí se v různých podobách věnuje seberozvoji, lhostejno, zda čtou příslušnou literaturu, navštěvují semináře či hledají pravdu a spojitosti v různých formách umění. 

V poslední době jakoby se s tímto roztrhl pytel. A mnoho lidí také na základě toho všeho padá do neuvěřitelné pasti. Rozvoj sama sebe v prvním plánu není o knihách, seminářích, umění atd. Rozvoj sama sebe začíná pravdivostí k sobě samému. Schopností nahlížet na sebe se soucitem.. Pozor však na výklad, soucit se sebou je něco zcela jiného než sebelítost. Sebelítost patří k roli oběti a oběť nikdy nebude tvůrce. 

Je třeba uvidět se v pravdě...prohlédnout naše obranné strategie a uvidět holou pravdu, což samozřejmě bolí, protože jsme plní zranění minulosti, strachů, úzkostí a nejistot, pocitu, že nejsme dost...dost nadaní, dost krásní,.....zkrátka dost dobří. A tak děláme všechno pro to, abychom se s touto naší vnitřní bolestí nedostali do kontaktu. 

Jenže jediný způsob, jak se uzdravit, je s tím do kontaktu jít. Přestat hrát, že je vše v pořádku, když není, na což nás upozorní naše vlastní pocity. Přestat si nasazovat masky, vymýšlet zástupné problémy, zbavit se představ, co bych měl a co neměl dělat, říkat, myslet si, cítit... Být pravdivý je poměrně dřina, ale není jiný způsob, jak se skutečně realizovat ve svém životě. Nelze dělat, že něco funguje, když to nefunguje. 

Nelze být v zaměstnání, které nás neuspokojuje, ale jsou tam fajn peníze...nebo někdy i mizerné, ale máme pocit, že prostě lepší není, neseženeme, nebo na ní nemáme. 

Nelze být ve vztahu, který je ve skutečnosti prázdný, bez lásky, povrchový, ale my se (omlouvám se za ten výraz) oblbujeme, že je to super, nebo je mám to z druhé strany podsouváno. Ale nějaká část v nás doslova řve a my se ji snažíme utišit. Vymýšlíme x různých rozumných důvodů, proč zůstat a ve výsledku ubližujeme především sami sobě. Frustrace ovšem narůstá úměrně s tím, jak dlouho zůstáváme v takových nepravdách. Až přijde rána, vyhodí nás z práce, partner s námi zametá, citově nás vydírá, nebo podvádí a vůbec mu to nepřijde divné a nebo nás dokonce nechá úplně bezprizorní. 

Takové jsou důsledky toho, že odmítáme vidět pravdu, že obluzujeme sami sebe a necháme se konejšit líbivými slovy druhých. Chcete být tvůrci? Tak začněte být pravdiví sami k sobě, uvědomujte si své pocity a své potřeby. I když máte obrovský strach, dovolte si udělat krok do neznáma. Dovolte si dát výpověď v práci, která vás drtí, dovolte si odejít ze vztahu, který stojí na iluzi, ale necítíte se v něm vlastně vůbec dobře... Možná to nepůjde udělat ráz na ráz, je třeba být trochu realista, přesto je však nutné jednat v souladu se svými pocity a zvážit si, zda jsou to skutečně mé niterní pocity, nebo jsou mi podsunuté a naimplikované okolím. Tvůrcem se stáváte už tehdy, kdy si dovolíte stávat se sami sebou, to neznamená, že budete dokonalí, znamená to, že budete pravdiví a budete ze svého života postupně vypouštět vše, co není v souladu s vaší vnitřní pravdivostí. 

S úctou

Mgr. lenka Burianová, psycholog