Život na nikoho nečeká

Toužíte po změně ve svém životě, ve svém vztahu, v rodině či ve svém životním směřování? Čekáte, až ke změnám získáte odvahu, až povyroste Vaše sebevědomí, až budou děti větší, až si to budete moci dovolit, až.....

Jak dlouho už takto čekáte? A změnilo se za tu dobu něco, myslím něco podstatného? Takto můžete čekat ještě mnoho dalších let bez valných výsledků. Existuje jedno rčení, které praví něco v tom smyslu, že pokud nejste s něčím ve svém životě spokojeni, pak je třeba zkrátka udělat nějakou změnu.

Mnoho lidí jistě namítne, že se o změny pokoušeli, ale bez většího výsledku. Z mého pohledu je však poměrně zbytečné vynakládat energii na vnější změny, aniž bychom nejprve udělali změny uvnitř sebe, ve svých postojích, přístupu a smýšlení. Vnější situace odráží vaše vnitřní nastavení a stejně tak jako je bláhové čekat, že se sám od sebe změní odraz v zrcadle jen proto, že my to tak chceme, je přinejmenším úsměvné myslet si, že se mohou změnit vnější věci, lidé a události bez změny našich postojů k nim.

Ne vždy si však naše postoje jsme schopni uvědomit, neboť se často nacházejí v rovině našeho podvědomí a vyrůstaly v nás již od našeho dětství. Pravdou také je, že i když si je jsme schopni uvědomit, jen málokdy si s nimi sami umíme poradit, zpracovat je. A na to nám nepomůže ani návštěva kamarádky u sklenky vína, ani větší pracovní zápřah, ani přesměrování pozornosti na péči o někoho jiného...či jakýkoli jiný druh činnosti, kterou mnozí používají jako únik před všedností a starostmi. Vždyť jak by bylo možné mít spokojený život, když před ním sami utíkáme? Zde existuje jen jediná rada - neutíkejte, ale začněte konat. A tentokrát jinak, vědomě a s přijetím, že svůj život skutečně změnit můžete, že nemusíte být obětí druhých lidí či okolností.

Že nevíte, jak na to, že jste na to sami a obáváte se, zda to zvládnete? Nemusíte, není nutné se obávat a sami na to také nejste. Jsme tu pro Vás a aktuálně máme na našem webu vypsané volné termíny na měsíc květen a červen 2017.

Život je příliš vzácný a krátký na to jej promrhat trápením se a přežíváním, namísto toho, abychom jej prožili v radosti. Nezapomínejme, že svým přístupem k životu a jeho prožíváním inspirujeme další, mj. i své děti. A každý přece chce předávat ten nejlepší vzor, každý přeci chce, aby se jeho děti měly dobře, nebo dokonce lépe než on sám. Jaký vzor ale předáváme, když žijeme v duševní mizérii, nebo přinejmenším ne tak docela spokojeně? Jaké vztahy pak asi můžeme vytvářet? Co zaséváme do vlastních dětí, když my sami nejsme spokojení a vnitřně vyrovnaní?

V mé praxi se setkávám s mnoha dětmi a dospívajícími, kteří tiše, a někteří i velmi otevřeně, vyjadřují svou nevoli k chování, postojům a životnímu stylu jejich rodičů. Slýchám často i velmi tvrdé věty o tom, jak například nenávidí svou matku, protože nedokázala odejít od otce, který ji ponižoval, který byl nezodpovědný, nevyzrálý, kariérista, workoholik...atd. Jejich matka jim teď připadá jako sobec, slaboch a pokrytec. Jaký vzor jim taková žena asi dává? Takové vztahy pak budou samy vytvářet, i když nechtějí, mají v dospělosti tendenci zabředávat do vztahů, které jsou pro ně stejně destruktivní, jako byl pro jejich matku vztah s otcem. Mnoho žen však tvrdí, že s mužem zůstaly právě kvůli dítěti. Bohužel ale ještě více dětí velmi dobře ví, jaký je to alibismus a svým matkám to mají často i mnoho let za zlé. A přitom nic z toho nebylo nutné, kdyby...kdybychom přebrali zodpovědnost za svůj život a dovolili si učinit takové změny, abychom mohli žít spokojeně. Spokojený vztah či spokojené dítě se totiž zákonitě může nacházet jen tam, kde jsou spokojení partneři. A spokojené partnerství může být jen tam, kde jsou dva spokojení lidé. Není to nemožné, dosáhnout toho je dokonce mnohem snazší, že ztrácet čas, síly, sny a vize v něčem, co nám nevyhovuje, ať už jde o jakoukoli oblast našeho života.

Možnost objednat se na: www.cestouduse.cz/objednat-se/

S úctou
Mgr. Lenka Burianová, psycholog, terapeut a lektor