Kdo u vás drží kasu?
Otázka peněz a jejich přerozdělování v partnerství je poměrně citlivou a někdy i ošemetnou záležitostí. Vždy samozřejmě záleží na konkrétních situacích a případech. Přesto jsou však peníze uváděny jako jeden z nejčastějších důvodů sporů ve vztahu. Kdo má vlastně přinášet finanční prostředky do vztahu a kdo má tzv. "držet kasu"? Pomineme extrémnější situace typu opravdu velmi nízkého příjmu, tedy přežívání od výplaty k výplatě, ztráty zaměstnání jednoho partnera (či dokonce obou), pracovní neschopnosti, neschopnosti splácet své závazky, či ženy na mateřské dovolené, protože toto vše jsou poměrně specifické situace žádající si specifická řešení. Podíváme se spíše na model, kdy jsou oba partneři zaměstnaní a oba tedy přinášejí do společné domácnosti finanční prostředky. Mně osobně se osvědčila metoda "tří kasiček", nebo-li každý z partnerů má svůj účet, kam mu chodí peníze a pak ještě existuje jedna společná "kasička", kam se dávají finanční prostředky na chod domácnosti, nájem, energie, ale také třeba na společné zážitky, pokud se tak partneři dohodnou. Tento model mi osobně připadá férový, oba partneři se dle svých možností domluví, kolik mohou do společné kasičky přispívat a se zbylými penězi pak již mohou disponovat dle svého uvážení.
Zde ovšem vyvstává otázka, KOLIK bude kdo přispívat. Vycházím-li z předpokladu, že ještě stále je v ČR veliké procento žen, jejichž příjem je menší než příjem mužů, tedy i jejich partnera a vycházím-li také z toho, že o domácnost se obvykle stará žena, pak za mě osobně, pokud je tomu situace alespoň trochu nakloněna, není úplně efektivní volit model 50 na 50.
Pokud by žena přispívala polovinou na náklady, pak by tedy spravedlivě měl polovinou přispívat i muž v rámci péče o domácnost, děti a veškeré domácí práce. Představa muže za žehlícím prknem je poněkud....nemužná a co teprve utírání prachu, zašívání děravých ponožek či čehokoli jiného, zpívání ukolébavek dětem...plácání se s nimi na písku, každodenní vyvařování??? Tedy každodenní ne, pouze v liché týdny - to pro spravedlivý přístup půl na půl. Když tedy půl na půl, tak pak ale všude. Zdá se vám to absurdní? Správně, je to absurdní.
Práce žen doma je často opomíjena, nedoceněna, zkrátka brána jako samozřejmost. Ale ono to vůbec samozřejmé není. Zaměstnaná žena po příchodu z práce obvykle nehodí nohy na stůl a neotevře si u televize láhev vína (piva), nebo dokonce neodkráčí za kamarády do hospody, většinou ji totiž nastupuje druhá směna a ta je, světe div se...bezplatná. Takže opravdu jedeme půl na půl? A je to vůbec možné? Pokud žena doma dělá vše, nebo téměř vše a přitom hradí polovinu nákladů, pak to není půl na půl. Pokud přispívá polovinou muž i žena a stejně tak i se dělí polovinou i v rámci péče o domácnost, rodinu a děti, pak...zde pravděpodobně vyvstane problém na straně muže, který tak ve svých (a nejen svých) očích přichází o svou mužnost...což na sebe do důsledku bude nabalovat další problémy. Tak jak z toho tedy ven?
Osobně se mi v praxi osvědčil model, kdy já přispívám méně finančně, ale více v rámci domácích prací (jsem žena, nedělá mi to tedy problémy) a partner naproti tomu přispívá finančně více (zhruba 2/3), ale doma dělá méně - občas pomůže, uklidí si po sobě - to je v pořádku, ale nechci po něm nic, kde by se přestával cítit jako muž. Předně mnoho mužů je dokonce hrdých na to, že finančně zaštiťují rodinu, v očích ženy tak mohou být hrdinové a i můj obdiv a úcta takovým mužům patří.
Přesto však apeluji na ženy, aby nikdy nenechaly dojít situaci tak daleko, že se nechají od partnera plně "živit". Pokud žena přispívá, byť menší, ale přesto nezanedbatelnou částí, pak si udržuje jistou míru autonomie a také úctu v očích muže. Pamatujme, že finanční závislost na komkoli, ať už je to muž či žena, je opravdu cestou do pekla...občas nás poutá ve vztazích, kde bychom za jiných okolností možná ani nebyli a navíc dává druhému nad námi moc a možnost s námi manipulovat. Snažme se tedy o vlastní finanční nezávislost, a to ať už jsme ve vztahu jakékoli kvality. Spolu s naší snahou postupem času uvidíme první, byť i malé, výsledky, díky kterým poroste naše sebeúcta a tím i úcta okolí k nám.
Finanční nezávislost je o svobodě a svoboda je, za mě osobně, naší nejvyšší hodnotou. A jak to vnímáte vy?
Můžete s partnerem o financích komunikovat? Víte, jaké v takovém případě volit komunikační strategie?
Ne, ale rádi byste se to naučili? Pak nás neváhejte kontaktovat k osobní konzultaci na mailové adrese: l.burianova@seznam.cz, nebo přes formulář na www.cestouduse.cz/kontakt/
Mgr. Lenka Burianová
Psycholog, terapeut