Když přijde pochopení

Je to jako když rozsvítíte v temné místnosti. Neptá se vás to, kdy je vhodná doba. Prostě to přijde a je jedno, zda je pět ráno.
Pak pochopíte, že cokoli jste dělali pro to, aby se vaše situace změnila či vyléčila, vlastně často vedlo jen k jejímu prohlubování. Byli jste v tom pořád, možná se to chvílemi zlepšovalo, ale o to tvrdší byly následné a bohužel opakované pády. 

Všechno to ale bylo nutné k tomu, abyste došli do bodu, kdy už zkrátka není co víc dělat. Kdy jste vyzkoušeli všechno a ono to nefungovalo, nebo jen mizivě. Až tam může přijít průlom, až tam, kde se pustíme snahy situaci manipulovat, až tam, kde přijde přijetí naší bezmoci cokoli vnějšího změnit. Dokud bojujeme či utíkáme, posilujeme to, co nechceme. Ve chvíli skutečného přijetí situace nejen že dojdeme pochopení toho, proč se nám tyto věci dějí a všechny okonosti začnou dávat smysl, ale budeme schopni i ve stávajících podmínkách fungovat bez větších turbulencí. Nesčetněkrát ale nastane jeden fenomén - věci, které roky drhly, se najednou "samy od sebe" začnou hýbat. Tedy ne tak docela samy od sebe, to my jsme jim to umožnili tím, že jsme přestali stát v cestě nám samotným. Tím, že jsme si dovolili přiznat, že nad vnějšími událostmi nemáme kontrolu. Přijetí ovšem není laxnost a vymlouvání se na osud. Přijetí je pochopení, že vše má svůj smysl, i když ho neznám. Jediná skutečná změna a průlom totiž opravdu přichází skrze přijetí toho, co je a právě tak, jak to je. Je to cesta a já Vám ráda na této cestě budu průvodcem.