Sestup do hlubin vlastního nitra

To volání neznáma, ze kterého mrazí, ten hlas duše, téměř imperativ - není možné jej neslyšet. Můžete utíkat, můžete s ním bojovat, můžete jej popírat, ale on tu vždy bude...vždy tu byl s Vámi. Chce být vyslyšen - hlas Vaší duše, která Vás volá.

Cesta vzestupu je krásná, plná vznešených duchovních slov o probuzení, osvícení a transformaci. Je to však jen polovina cesty.

Je bláhovost myslet si, že můžeme vzlétnout ke hvězdám, aniž bychom obsáhli a následně přesáhli své hlubiny. Vaše duše Vás povolává, jen pohleďte do nitra...do stínů temnoty.

Čeká tam Dravec, ten, který Vás neustále zrazuje od Vás samotných, ten, který Vás děsí k smrti. Čeká tam Strážce prahu, který Vám nedovolí přesáhnout sama sebe, dokud se mu nepostavíte, dokud ho neuzříte. Hlubiny, temnota a animálnost - duše je širá krajina, planina, kterou je třeba prozkoumat. Je to mystická pouť do pouště, je tak cizí, tak vzdálená. Každý, kdo chce přesáhnout sám sebe v běžné zkušenosti a zakusit Život v jeho plnosti, ji však musí podniknout. Staré zemře a nové ještě není zrozeno. Mezistav.

Běžná zkušenost - ovčí život v korporátním systému, je životem v nicotě. Je to horší než smrt, smrt vezme všechno - ale vy jste nikdy nežili - zemdlívali jste za života.

Kdo jste? Hledáte odpovědi tam, kde nejsou. Utíkáte. Snažíte se být lepšími pracovníky, umělci, tvůrci, partnery...lidmi - a přitom nevíte, kdo jste. Ach jistě, jste duchovní bytostí, Vědomím - vyčtené a naučené odpovědi.

Proč Vám ale život nefunguje, proč nežijete? Proč se díváte nahoru, k výšinám, když neznáte vlastní hloubky, vlastní kořeny. Co se děje pak? Duchovní úlet. Nebo popření a ovčí život beze směru a smyslu - jen se narodit, pracovat a pak...pak odejít. Krása. Ale i tak Vás Vaše duše nepřestává volat. Chce být poznána, osvobozena. A vy? V lepším případě sáhnete po New age literatuře - myšlením k bohatství, deset kroků k úspěchu a další podobné nesmysly a variace na instantní štěstí či osvícení. 
Opravdu si myslíte, že můžete dosáhnout nejvyššího bodu sebe sama, a přitom se nepodívat dovnitř? Že můžete žít životem plným a bohatým ve všech jeho oblastech, a přitom uvnitř sebe uchovávat vše, co vitět nechcete, co zahnívá a ukrutně páchne?
Opravdu věříte tomu, že lze donekonečna utíkat? A že Vám to bude životem tolerováno?

Nač čekáte? Máte strach? Ano, to je přirozené. Když se šeří, Dravec obchází kolem. To nejsou mýty, jsou to hluboké archetypální vody vlastní duše. Nebo budete čekat? Nebo snad přesvědčovat sami sebe, že nic takového ve Vás není? Dál budete dělat byznys, obchodovat, chodit na nákupy, do kina...na kafe? Pak zemdlíváte v iluzích. Nebo...chcete si snad číst romány a snít o šťastné budoucnosti, o šťastném a úspěšném "až pak"? Až pak nikdy nepřijde, jsou to jen výmluvy. Kdo nepozná sám sebe do hloubky, nemůže vzlétnout - jeho vlastní hlubiny jej budou neustále stahovat. Z těch popřených a odmítnutých hlubin pak vyvstávají všechny patologie duše. Rodí se zde závislosti, poruchy osobnosti, úzkosti, deprese a jiné. Není však třeba brodit se močály vlastních stínů v bludném kruhu. Jen nečekejte, neodkládejte, vykročte dřív...než přijde temná noc - temná noc duše.

S úctou 
Mgr. Lenka Burianová, psycholog